Nekrolog.cz

Rosa Parksová se narodila v rodině tesaře a učitelky. Na začátku století nebylo postavení černochů nikterak radostné. Nezměnilo se ani po druhé světové válce. Rasismus byl všudypřítomný. Právě Rosa Parsková se stala jednou z velkých postav v boji amerických černochů za rovnoprávnost. Na počátku stál malý osobní prostest, který však vyústil v dalekosáhlé změny v celé společnosti.

V roce 1932 se Rosa provdala za Raymonda Parkse, holiče z města Mongomery ve státě Alabama. Její muž byl činný v NAACP (National Association for the Advancement of Colored People), Národní asociaci pro pokrok barevných lidí. Rosa se k němu přidala. Jejich snaha nebyla příliš úspěšná. Ve zkostnatělé Americe třicátých a čtyřicátých let se změny v sociální oblasti prosazovaly jen velmi těžko.

Rosa Parksová začala pracovat jako švadlena. Po jedné dlouhé směně se 1. prosince 1955 vracela domů autobusem. Seděla v zadní části, která byla podle zákona vyhrazena černým. Pokud si ale běloch neměl v přední části kde sednout, musel ho černoch pustit na své místo. Rosa Parksová však tehdy odmítla vstát. Byla příliš unavená a podle svých slov měla i dost toho, jak se s černochy zacházelo. Její malý protest jí tehdy stál 14 dolarů, když byla zatčena a předvedena na policejní stanici.

Tím to ale neskončilo. Tento malá událost vyústila díky baptistickému kazateli Maritnu Lutheru Kingovi v dlouhý bojkot autobusové dopravy černými obyvateli města. Pro dopravní podnik to znamenalo velké finanční ztráty, protože černoši tvořili většinu cestujících. Protest trval dlouhých 381 dní. Skončil teprve, když Nejvyšší soud prohlásil rasovou segregaci v Montgomery v Alabamě za protiústavní. Stalo se tak 13. listopadu 1956. Byl to jeden z prvních kroků, které nastartovaly události vedoucí ke zrovnoprávnění černošského obyvatelstva ve Spojených státech.

Pro Rosu Parksovou to ale nebyl štastný konec. Útoky rasistů na její osobu i na jejího manžela se stupňovaly, přišla dokonce i o své zaměstnání. Když se její muž nervově zhroutil, rozhodli se společně odstěhovat do Detroitu. Rosa se tu stala asistentkou místního kongresmana Johna Conyerse.

Během svého života získala řadu ocenění, mimojiné i medaili cti, kterou přebírala z rukou prezidenta Clintona. V roce 1999 získala i Medaili Kongresu. Jižanská křesťanská vedoucí rada založila na její počest Cenu svobody, která se uděluje každý rok.

Autobus, ve kterém to všechno začalo, je možné si prohlédnout v Muzeu Henryho Forda ve státě Michigan, které ho zakoupila za neuvěřitelných 492 tisíc dolarů.