Nekrolog.cz

Jméno Karla Svobody zná kde kdo. Je autorem desítek písní, filmových a seriálových melodií, složil hudbu k několika muzikálům, k těm patří i ten v České republice nejúspěšnější, Drákula, byl dvorním skladatelem několika českých pěveckých hvězd.

Karel Svoboda se po střední škole vydal na studia medicíny. Pro hudební svět však bylo štěstím, že se rozhodl nestát se zubařem, ale zasvětit život hudbě. V roce 1963 založil skupinu Mefisto, se kterou se dostal i do divadla Rokoko. Zde dostal příležitost skládat pro nově nastupující zpěváky, jako byli třeba Václav Neckář, nebo Marta Kubišová. Svobodova kariéra se poměrně brzy začala rozvíjet. Na konci šedesátých let začal spolupracovat s Karlem Gottem, se kterým se již nerozloučil, a během let sedmdesátých a osmdesátých napsal skladbu téměř pro každého, kdo na tehdejším hudebním nebi něco znamenal. Svoboda získával práci i v zahraničí a dostal se do povědomí i v cizině. Obzvláště velké obliby se mu dostalo v Německu, kde se proslavil svou hudbou k pohádce Včelka Mája.

Dílo Karla Svoboy je nepřeberné. Mnoho jeho písní se stalo hitem. Jako nejlepší se často uvádí Lady Karneval, kterou složil pro Karla Gotta a která se dočkala i několika zahraničních coververzí.

Snad ještě více se však prosadil na poli hudby filmové a seriálové. Kdo by neznal úvodní melodii k seriálům Cirkus Humberto nebo Létající Čestmír. Spolupracoval i na četných zahraničních filmech. Velkým úspěchem byla práce na německém projektu A nikdo slzu neuroní, který se dostal i do nominací na Oskara. Píseň Kdepak ty ptáčku znízdo máš, z pohádky Tři oříšky pro Popelku, byla vyhlášena druhou nejúspěšnější filmovou písní.

Kritikové mu často vyčítali jednoduchost a prvoplánovost jeho melodií. Svoboda sám však tvrdil, že raději dál bude psát hudbu pro spokojené diváky v naplněných sálech, než pro hrstku kritiků.

Zatímco jeho kariéra vzkvétala, v osobním životě ho stíhala tragédie za tragédií. Zemřela mu matka, bratr, první žena Hanka. Když si našel novou manželku, mladou Vendulu a narodila se jim dcera Klára, vypadalo to, že se vše v dobré obrátí. Rána osudu však zasáhla znovu a malá Klárka zemřela na leukémii. Na Karla Svobodu toho bylo příliš. Uzavíral se do sebe a trvalo mu dlouho, než se znovu dal dohromady. Narození syna Jakuba vyxpadalo jako nové nakročení správným směrem. Avšak nebylo tomu tak. Svoboda se opět začal utápět v depresích, které se jeví jako nejpravděpodobnější příčina jeho smrti. Smrti, kterou si zvolil sám, když proti sobě na zahradě svého domu namířil zbraň.